Žito vs. Pšenice
Navykla jsem si v posledních pěti letech péct domácí chléb. Jednak vím, co jím a potom si můžu těsto vytunit podle vlastních představ a chutí. Z mnoha důvodů jsme přešla na žitný chleba, řečený žitňák a naučila jsem na něj celou rodinu. Nejen tu mojí soukromou, nýbrž celou velikánskou rodinu FIT a FRESH. Něco málo k žitu a proč je zdravotně prospěšnější než pšenice.
Žito je, stejně jako ostatní obiloviny, zdrojem komplexních sacharidů, které jsou hlavním zdrojem energie jak při psychicky, tak při fyzicky náročné práci a při sportu. Díky obsahu vlákniny se tato energie uvolňuje postupně a pomáhá tak předcházet vlčímu hladu, únavě a nesoustředěnosti. Dále je žito důležitým zdrojem vitamínů skupiny B (zejména B1, B2 a B6) a minerálních látek, jako jsou fosfor, železo, vápník, hořčík nebo zinek.
Žito má, alespoň ze zdravotního hlediska, oproti pšenici tu výhodu, že je složité ho před mletím na mouku zbavit veškerých obalových vrstev. A právě obalové vrstvy jsou nejlepším zdrojem vlákniny z obilovin. Při výrobě žitné mouky se proto obalové vrstvy neodstraňují a většina vlákniny tak přechází do mouky, čímž výrazně zlepšuje její výživové vlastnosti.
Jednoduše řečeno, i žitná mouka, která nenese název „celozrnná“, je zdrojem téměř stejného množství vlákniny, vitamínů a minerálních látek jako celozrnná pšeničná mouka.
A teď recept na ten Žitňák.👉
Potřebujete:
Na rozkvas: 125 g žitné celozrnné, 125 ml teplé vody, plž spícího kvásku z lednice smíchejte v míse, ve které budete zadělávat žitňák a nechte 12 hod na kuchyňské lince pod utěrkou kynout. Za 12 hodin máte finální rozkvas k použití, z něhož odeberete 2 lžíce do čisté skleničky s víčkem, a tu uložíte do lednice na příští pečení.
Na žitňák: 3 hrnky žitné celozrnné, 1,5 hrnku teplé vody, hrnek rozkvasu, 2 lžičky soli, 1 lžičku kmínu a já teda ještě rozmašíruji 1/2 lžičky fenyklu a ½ lžičky anýzu, přidám lžíci medu nebo melasy a semínka – po lžíci slunečnicové, dýňové a lněné.
Postup:
Smotněte dohromady rozkvas, mouku a vodu, přidejte 2 lžičky soli, 1 lžičku kmínu a já teda ještě rozmašíruji 1/2 lžíci fenyklu a anýzu, přidám lžíci medu nebo melasy a semínka. Ideál je mix slunečnicového, dýňového a lněného semínka. Těsto pečlivě propracujte. Můžete použít robota. Ručně uhníst je lepší.
A teď máte tři možnosti
Možnost č. 1:
Necháte macka 3 hodiny odpočívat v míse pod utěrkou, pak ho trochu zvalchujte na pomoučněné ploše a vymačkejte z něj oxid uhličitý. Přendáte těsto do pečící formy, vymazané máslem a vysypané lněným semínkem.
Nebo možnost č. 2:
Bez másla – formu pouze vystelete pečícím papírem. Používám formy – smaltovanou Tchibo (v té těsto přikrývám alobalovou čepicí). Pak mám hliněnou Emile Henry s víkem.
Ve formě se ještě během hodiny trochu přifoukne a pak s ním šup na 40 min i s poklicí /nebo alobalovou čepicí/ do trouby na 220 st. Lehce vychladlý ho opatrně vyklepněte z formy a dejte zpět na mřížku do už vypnuté, pootevřené trouby.
Možnost č. 3:
Těsto dejte rovnou do pečící formy, vymazané máslem a vysypanou lněným semínkem nebo vystlané pečícím papírem, nechte tři hodiny kynout a pak pečte 10 minut na 220 st., odklopte nebo sundejte alobal a pečte dalších 30-35 min na 180 st. Je to křupan.
