Pořád trvá a tempo se zvyšuje 😀
Akorát právě poslouchám aktuální první střiženou verzi podcastu s Petrem Havlíčkem, člověkem, se kterým jsme si profesně příbuzní a lidsky blízcí. Taky jsem stihla věnovat čas muži, psovi, dojet k babičce s čerstvými bílými hřiby, upatlala jsem ji smaženici, pak doma zpracovala houby, uvařila stroganoff, natočily jsme s dcerou video-recept – houbový guláš se smetanou, připravila krabičky babičce a muži na zítra. Pak ještě scénář na pondělní natáčení podcastu na téma Krize ženy po čtyřicítce – ženské proměny. Když tahám původní Zhyralku za nohu, zjišťuji, že věci se mají stejně, vlastně ne! Jsem zase o kus vnímavější a zase už vím jak voní a křupe pod nohama ránem promrzlý mech a kolik času chci věnovat žití, nikoliv honbě za úspěchem a matériemi. A víte co, pořád mě to baví. Žít živý život a jsem vděčná, že se mi v životě objevují ti, kteří za to stojí a jejich přítomnost mě obohacuje a těší.
Time management, babička je potvora a víno v parku, ne děkuji
Dneska jsme měly s mými děvčaty na neděli dost honičku a já obzvlášť, abych dostála pravidlům MB. Čekalo nás nečekané cestování, návštěva babičky a odpolední srazy s kamarády a se psy.
Už včera jsem si vymyslela krutí guláš se žampióny, který si vezmu k obědu, žito a jablko k tomu. Uvařeno večer a ráno jsme za něj byla vděčná, protože jsem v klidu posnídala další verzi ovesné kaše (kolik jich ještě vymyslím, netuším) a své Flat Whity. Taky pes potřeboval vyvenčit a najíst a chtěla jsem dopsat scénář na úterní Rodinku. Bylo mi jasný, že se domů vrátím pozdě odpo polomrtvá. Všichni členové naší rodiny jsou totiž velice náročné modely + jedna z mých nejlepších kamarádek metahustá. Do toho jsme mimo původní plán hned zrána vyrazily směr Kolín pro další přírůstek do zvířecí směčky, zachránit desetiměsíčního Hovawartího chlapce Yrra. Což je statný krasavec, jenže mentálně vypnutý. Tadá.
Pes byl tedy na řadě první. Všechno klapalo na jedničku, až na to, že nezvedne zadek do auta, takže jsme ho do vozu musely natlačit, je trochu vyžranej (zapadá do konceptu rodiny – dnes 6.11.2020 už ne, oi on se polepšil). Venku neví čí je (doslova)! Na volno neexistuje, na vodítku táhne jako pár volů a vzhledem k velikosti má slušnou páru. Trochu jsem se bála, jak si poradíme na sedánku u naší babi Koko, které bude za pár dní devadesát / teď už jí bude 92, díky Bohu/a je poněkud křehčí tělesné schránky, zato její volní vlastnosti připomínají středověké brnění a to platí i letos v roce 2020! Ta dá!
Včera v probíhající komunikaci s babi co prej budeme jíst, hlásím, že jsem na svém metabolicky přívětivém jídle já nic, přinesu si a holkám bodne polívka a „hlavně se s ničím nedělej, babi“. „Dyť mě znáš“. „ Právě proto“. V příloze jsou fotky Dyť mě znáš! Díky babi, víš jak tvoje chlebíčky nesnáším! Ta dá 2.
S Grizzlym na provázku, taškou dárků ze Srí Lanky a meta přívětivým gulášem v podpaží jsme naburáceli k babi. Ta nás srovnala do latě všechny včetně pana medvěda hned ve dceřích, prej: „ je tlustej“. Nadiktovala mi seznam lidí, kteří přijdou na její devadesátiny /ano babi, už jim volám/, řekla Esther, že je taky tlustá. Já řiťolezecky „Už jsem dost shodila , babi.“ Ona: „Hm, docela dobrý, ale ještě potřebuješ aspoň deset kilo dolů“!Aha, dobře, děkuju. Tadá 3. ( Už mám celkem 20 kg dole k dnešnímu dni, pozn. autora)
Ve 12:30 jsem vdechla guláš, poté co jsme se dohadovaly kde teda uspořádat TU OSLAVU a kdo tam přijde a kdo a ne, a co když nepřijde tenhle a tamten zase kvůli tomuhle. OMG. Teprve organizace akce a už se pár lidí nafouklo, hádejte kdo přijde na večeři? Tadá 3.
Dnešní rachot jsme zakončili za domem ve sluncem zalitém a jaro vítajícím parku Grébovka, děti, psy, dospělí s foťákem, láhev bílého uprostřed rušné cesty, kojení, řev, smích, jedna boule a boty obalené bahnem. „Dej si cůca vína, neblbni“, pravila moje drahá přítelkyně. „Ne, nepiju, jsem v redukčním období“. Ále, tvoje oblíbený bílý.“ „ Ne, fakt děkuju, grrrrr.“ Tadá 4.
Je večer, ležím na krovkách, poslední jídlo dne jsem doslova vdechla. Kolem hlavy mi lítají chlebíčky s majonézou, v uších šumí bílé víno. Je senzační mít „parťáky“ – rodinu a kamarády takhle v neděli. Tadá 5.
K dnešnímu dni mě chlebíčky nezajímají,dala jsem si za poslední dva roky asi dva. Víno bílé suché piju, taky občas a vůbec mě už neláká vrátit se ke způsobu života, který mi byl blízký v minulém těle. Buďte FIT a FRESH a těšte se na podcast Balance Petry Krajčinovič s hostem, výživovým specialistou Petrem Havlíčkem, takhle donaha se ještě nikdy nesvlékl. Rozhovor na dřeň, už brzy tady a všude možně.
