Do prvního plánu se vedle MB pomalu vsunul pohyb, přidávám na intenzitě.
„NO NENE“, řekla jsem si vstupuje celá natěšená, klepající se jak drahej ratlík, na lekci Bikram Yogy v angličtině. To je snad zákon schválnosti! Vesmíre, přece víš jak to mám s Rusákama a ty mi pošleš na mý posvátný území ljektótku BY iz Rasýji a ještě jí vložíš do úst můj milovaný jazyk – angličtinu!? Vesmíre., děláš si ze mě prdel? Děláš!
Hele Vesmíre, za co? Jsem upřímně pokorná, vděčná, solidární, velkorysá, všeobjímající, hubnoucí budoucí krasavice. Makám, píšu, peru, venčím, vařím (a ještě to fotím), miluju (tohle nefotím), humory taky dělám a ty si na mě takhle nastoupíš!
Přátelé, kamarádi, řeknu vám, že moje uši krvácely 90 minut a už po 20 minutách cvičení se mi udělalo nevolno, ale jako fakt hustě. Mám to prostě takhle celý život, jak v hlavě, tak po těle, jak uvnitř, tak navenek. Člověk je komplexní bytost, jakmile se v některém systému tělo – hlava – srdce vyhodí z rovnováhy (a zase jsme u balance), systém se sekne. Věřím v celostní přístup a dnes se mi potvrdilo, že takto fungujeme. Hezká, sympatická lektorka začala dýchací cvičení inchajl, exchajl a pokračovalo to – puč jor ched on dza flór (put your head on the floor)… ajaj, blejsklo mi hlavou, tenchle pžízvug asi nevydžím poslouchat celou lekci. Tak mocně mi lektorčin silný ruský nátisk angličtiny bodal do uší, že se mi zhruba po půl hodině začala příšerně motat hlava, tělo chtělo ležet, hlava bojovala za pohyb. Vůbec jsem si v ten moment neuvědomila, jaký odpor si v sobě vyrábím.
Řeknu vám, že chodím na BY od otevření prvního pražského studia v roce 2005, s delšími pauzami i intenzivně. Nikdy, fakt nikdy (ani po tahu) se mi neudělalo opakovaně mdlo, tak jako dnes. Pokoušela jsem se vstát a několikrát zabojovat. Podařilo se, vždy s naprostým vypětím sil.
Jistě mě, vy všichni MB sestry a bratři, přátelé a kamarádi, rozumíte, přece jsem už ksakru zhubla, těšila se jak dám nohu za krk a místo toho jsem se tam válela na karimetce jak napůl zdechlý vorvaň. Jojo, zcela vorvaňá. Navíc si říkám, že jsem navykla na čtyřiceti stupňová vedra, vyplavaná jsem, něco vydržím a teď takovej fail. Čím to? Může to být i tím, že jsem vstávala ve čtyři, vyvenčila a nakrmila sebe a psa, pak pět hodin psala a na to si vyrazila cvičit do dvaačtyřiceti stupňů? Nevěřím.
Je to hlava a její dialogy, sesekly pokoru, tím jsem zaměřila pozornost na nedostačující, na to co se nelíbí mě, místo abych respektovala to, že všechno je jak má být. Systém začal doslova bláznit, emoce vířit a dekoncentrovaly mě natolik, že mi fyzické tělo nechtělo poslouchat a úplně se rozházelo. Jsem si jistá, že se napříště pohlídám, nepodlehnu falešné velikosti své bytosti a nenechám se ovlivnit emocemi, které si vyrobím. Zaměřím se jen na to důležité a dobré.
Vesmíre, díky za lekci.
S pokorou, tvoje Petruna.
Namaste!
